Už to konečně začíná
26.04.2014 11:30
Už se konečně začalo učit. Jsem tak strašně ráda, protože na tohle jsem se strašně moc těšila. Ale když jsme přijeli do Bradavic, tak se neučilo ještě dva dny potom. Ještě více jsem se seznámila se Shinjim. Ukázal mi spousty tajných chodeb a místností. Celou dobu jsem visela na každém jeho slově, protože mě to úplně mámí. Mám ho hrozně ráda. Líbí se mi, jak na každého hodí takový ten jeho vražedný pohled. Jo.. Nakreslila jsem mu obrázek a už se chystám na další. Tentokrát už se nespletu a nakreslím mu něco japonského.
A Teď k prvnímu kouzlení.. Ráno jsem šla na snídani. Obléhla jsem se do mé oblíbené zelenomodré halenky a černých kalhot. Nevím proč, ale chtěla jsem se líbit Shinjimu. Je to prostě strašně hodný kluk a něco mě k němu strašně přitahuje. No k věci.. Šla jsem na snídani a ve vstupní už na mě volal Shinji. Bylo tam opravdu hodně lidí, ale nakonec jsme se našli. Popřál mi hodně štěstí v mém prvním dnu. Měla jsem radost, ale hodiny mi bohužel začínali až později a tak jsem vyrazila trénovat kouzla, která mi poradila Katie, abych se mohla pomstít někomu kdo mě trápí. Ze začátku mi moc nešla, ale potom se zadařilo a já se něco naučila. Ještě to ale bohužel nestačí na toho divného kluka z Nebelvíru, který se mi smál kvůli Katie.
Trénovala jsem a skoro jsem zapomněla na čas. Jediné co mě probudilo byl školní rozhlas, kde nás profesorka volala do vstupní síně. Došla jsem tam a těch lidí co tam stálo. Nemám tyhle davy moc ráda.. Ale konečně jsme vyšli. Došli jsme do třídy, kde jsem si sedla na první židli, kde mě napadlo a těšila se až začneme konečně kouzlit. Místo toho profesorka začala vykládat, jak hodiny budou probíhat a kdžy už se chtěla dostta ke kouzlení, tak se jí začali nějací idioti vyptávat na úplné kraviny. Měla jsem chuť jim něco říct, ale udržela jsem se a hodila jsem po nich jen pár zlých pohledů. Když už jsme začali kouzlit, tak to bylo kouzlo Jilexis, takže nic moc, ale aspoň něco.
Odešla jsem na kolej s tím že potkám Shinjiho a konečně si s ním popovídám jinak, než o tajných chodbách a tak, ale on tam nebyl. Chtěla jsem mu toho tolik říct.. škoda.. Odešla jsem na pokoj, zula boty a spadla na postel, jako pytel hrušek. Než jsem usnula, chvilku jsem přemýšlela nad kouzly a tím, jaký obrázek bych mohla asi tak namalovat Shinjimu. Taky přemýšlím, že mu napíšu knížku, protože vím, že rád čte. Doufám, že až se zítra probudím, tak že tam bude.. Teď už půjdu spát, protože jsem strašně unavená. Prozatím nashledanou..