První nepřítel

Včerejší den nebyl ze začátku ani nijak zvláštní. Ráno jsem se vzbudila, nakrmila George. Jo mimochodem... měli někde napsat, že sova dělá takový rámus, nebo spíš to měli napsat alespoň k téhle sově, protože jakmile nedostane místo mističky sušených červů ještě maso, tak je zle. (hamoun!) Oblékla jsem se a vydala se na snídani. Doufala jsem, že potkám Shinjiho, protože na koleji nebyl, ale on nebyl ani u snídaně. Už mám pro něj napsaný další kousek knížky. Snídaně nebyla nijak moc valná, tak jsem si nějaké ovoce, zapila to kakaem (děsná kombinace) a šla. 

Nikde nebylo moc lidí a jelikož jsem se nudila, šla jsem trénovat kouzla do jedné tajné místnosti, kterou mi ukázal právě Shinji. Díky Katie zvládám spousty kouzel, ale nesmím to nikde moc ukazovat, protože bych ještě dostala vynadáno. Cesta do tajné místnosti mi nijak zrovna neubíhala. Možná proto, že jsem se docela často courala a prohlížela obrazy a různé věci okolo. Dokonce jsem si i popovídala s nějakým nevrlým pánem, který mi říkal, že mu z obrazu utekl pes. Došla jsem do místnosti a tak jsem si nachvilinku jen tak sedla a prostě odpočívala. Přišlo mi, že jsem asi na chvilku usla, ale možná to jen bylo asi tím, že jsem asi moc přemýšlela. Kouzlení šlo docela dobře. Už aby mi Katie řekla zase něco víc, protože nevím co bych měla dělat ve volných chvílích jiného, než prostě trénovat.

Byla jsem tam asi hodinu.. No prostě mě to přestalo bavit a už jsem měla hlad, tak jsem šla na kolej pro něco dobrýho. Byl tam Shinji (konečně!) A nevypadal ani vyspale a ani s dobrou náladou. Neměla jsem v úmyslu ptát co se stalo, protože mě samotné to hrozně vadí, když se vás člověk pořád vyptává co se stalo. No.. radši mě upozornil ať se neptám.. V pohodě.. Respektovala jsem to.. Moc slov jsme neprohodili a potom mi řekl, že musí na vzduh a odešel. Bylo mi to trochu líto.. Přišlo mi, jakoby se na mě urazil nebo tak něco, ale fakt nevypadal dobře, takže asi šel na ten vzduch. Během dne si ho ale volali nějací profesoři, takže se asi něco vážně stalo.. No nebudu v tom šťourat. Doufám, že mu moje knížka udělá radost.. Ale pochybuji, že jsem tak dobrá na to abych napsala knihu, ale když se chce tak jde všechno! A zrovna v mém případě...

Jo! A to jsem ještě zapomněla! Už jsem měla na hradě první konflikt a na to, že byl první, tak docela velký. Po hradě chodí prostě kluk, který vypadá tak na padesát, protože má vousy a vlasy šedivé a dlouhé. Prostě jako nějaký dědek.. Tak jsem se ho jen tak šťouravě zeptala, jestli nechce půjčit nůžky.. Prostě jen takové malé rýpnutí.. V tu chvíli zmizel a z ničeho nic už stál za mnou a držel mi hůlku u krku. Taky jsem si vytáhla tu svojí, ale pak přilítla ta šedá dáma, nebo jak se jí říká a začala nám říkat, že to na nás řekne a bla bla bla.. Nechali jsme toho, ale když jsem se byla najíst, tak tam byl a vykouzlil předemě past a já si pěkně namlátila, ještě teď mě to koleno otrochu bolí.. 1:1 řekl, ale měl by asi vědět s kým má tu čest, protože já jsem Nolinová a to mi nikdo nezapře.