Konečně v Bradavicích
Tak už jsem konečně tady! Je to tu moc krásné. Ale začnu pěkně postupně.
Včera ráno jsem se probudila brzo. Nemohla jsem dospat to, že už konečně pojedu do školy. Holky ode mě z pokoje už byly někde pryč, takže jsem se probudila sama, ale ani mi to tolik nevadilo. Nasnídala jsem se, zbalila si všechny věci a pak šla nachvilinku ještě vyvětrat George, než jsem ho zavřela do klece. Ani mi nebylo divně, když jsem opouštěla pokoj v kotli. Když jsem přišla do kotle, tak všude bylo strašně moc lidí. Snažila jsem se najít Katie, ale nakonec jsem to pak vzdala a šla rovnou na nádraží. Tam už taky bylo celkem dost lidí, tak jsem si našla první sloup a opřela se o něj. Zanedlouho už přišla i Katie, tak jsem měla radost, protože se tam moc nevyznám a nevím s kým bych asi měla potom sedět ve vlaku.
Cesta probíhala celkem klidně. Seděla jsem v kupé s Gianem a Katie a ještě nějakým klukem, který ani nevím, jak se jmenoval. Povídali jsme si a snažili se nějak zkrátit cestu. Tak moc jsem se těšila a když jsme přijížděli na nádraží, byla jsem napětím celá bez sebe! Vystoupili jsme a my prváci jsme museli jít kousek stranou, aby ti starší mohli projít do takové místnosti, kde je krb, který je přemístí do školy. Stála jsem tam, mezi tolika dětmi, že jsem ani nevěděla která neho je moje a která cizí. Pan průvodčí nás poučil o tom, kam se přemístíme a pak nás vypustil.
Ve škole to bylo na první pohled nádherné, ale v tom nás zastavil nějaký starší pán, který na nás mluvil jako na nějakého robota. To bylo pořád stop! a stop! a stát! Zřejmě to s dětmi asi moc neumí. No.. Měla jsem štěstí, protože jsem se dostala do první skupinky prváku, kteří šli na rozřazování do kolejí, prošli jsme takovou.. no.. něco jako šatnou a pak vešli do velké síně. U velkého stolu seděli profesoři a naproti nim v obrovské síni seděli studenti. Hned jsem začala hledat Katie u stolu, kde se to hemžilo zelenou barvou. Našla jsem jí... Povzbudivě na mě zamrkala a z ničeho nic paní profesorka zavolala moje jméno. No.. nevím jestli jsem měla trému, nebo jestli jsem byla nervózní. Měla jsem trochu divný pocit v břiše, ale to se dalo přežít. Posadila jsem se na stoličku, nasadili mi moudrý klobouk a přišlo mi, že ani nemusel přemýšlet, protože mě do koleje zařadil okamžitě. Všichni ve zmijozelu mi tleskali a Katie se dokonce i postavila. Je ráda, že jsem ve zmijozelu. Vždyť by to bylo přece proti zákonům přírody, aby někdo z Nolinů skončil někde jinde. Katie už je na škole poslední rok, takže je z toho trošku smutná, ale může si být jistá, že já jí ostudu dělat nebudu.
Neseděli jsme v síni ani půl hodiny a Katie už to nebavilo. Nedivím se, protože jestli tenhle dlouhý ceremoniál poslouchala tak dlouho... No.. Chtěla jít na kolej, ale Gian s ní jít nechtěl, tak jsem šla já. Katie mě odvedla do kolejní místnosti. Bylo to tam krásné, krb, křesla. Prostě nádhera. Zanedlouho přišla kolejní s ostatními, něco málo řekla a potom rozdělila pokoje. Bydlím s Katie a Berry, takže mám ten nejlepší pokoj co jsem si mohla přát. Když jsem si vybalila všechny věci, šla jsem se porozhlédnout okolo. Seznámila jsem se s jedním klukem.. no.. ano nevím jak se pořádně vyslovuje to jeho jméno, ale říkám mu Merve. Konečně alespoň někdo, kdo se se mnou baví. Začala jsem klimbat ve společence, tak jsem se rozloučila a šla na kutě. Usínala jsem plná dojmů. Byl to úžasný den a věřím, že ne poslední