Tak jsem konečně tady

Včera byl veliký frmol. Všichni nakupují v příčné ulici. 

Také jsem si koupila spousty věcí a dokonce i tenhle deník. Mamka mi říkala, abych si na začátku před nástupem do školy začala psát deník, a až budu velká, tak budu vzpomínat. Katie pořád někde lítá, ale sem tam najdeme chvilku, aby jsme si mohly popovídat. 

Tak hrozně moc se těším do školy!! Bude to určitě velkolepé. Doufám, že mě moudrý klobouk zařadí, tam kam patřím. Ani si nedovedu představit být někde jinde než ve Zmijozelu. Asi bych to nezvládla. 

Za těch pár dní co jsem byla v kotli jsem někoho potkala. Jmenuje se Shinji a celý vypadá tak tajemně. Líbí se mi jeho chování. Dala jsem se s ním do řeči a doufám, že s ním budu dobrá kamarádka. Když už jsem u těch kamarádů.. Zatím jsem si žádné nenašla, nebo spíš zatím se nenašel nikdo kdo by mi byl simpatický natolik, abych se s ním kamarádila. Vlasně se znám s pár lidmi, se kterými se přátelí Katie, ale jsou na mě moc velcí. 

A to jsem ještě neřekla!!! Mám svojí sovu!! Jmenuje se George a má krásnou tmavě hnědou barvu. Je zatím malinký, ale já věřím, že vyroste. Vždycky jsem si přála sovu a teď mám konečně svou vlastní. 

Jsem teprve na začátku. Už se těším až pojedu do školy. Mám pocit, že když Katie teď odejde, tak je potřeba aby byl na škole další z rodu Nolinů!!